Zde jsou postřehy několika z našich bývalých nováčků. Třeba Vám pomohou s rozhodnutím přidat se k nám.

David

Kdybych měl přispět se svojí troškou zkušeností nováčka, musím říct, že na první Square jsem šel hlavně s obavami a takřka bez otázek. Bylo to takové narychlo. Nevěděl jsem, co mě čeká. Netušil jsem, na co bych se měl ptát. Abych řekl pravdu, jediná otázka, která mě opravdu zajímala – navzdory tomu, že jsem chlap – byla docela praktického rázu, totiž co bych si asi tak měl vzít na sebe. (Taky jsem asi trochu trpěl typickými předsudky o kostkovaných košilích a džínsech, eventuelně o partě posledních kovbojů s koltem u pasu…) Všechno ostatní přijde, říkal jsem si. A přišlo: obavy se rozplynuly, kostkovanou košili má akorát Tomáš s Kájou, poznatek, že Square má hodně společného s country, ale tancuje se i na moderní hudbu…Tak asi. Pokud má člověk dobrou vůli a chuť do společné práce, moc toho vlastně dopředu vědět nepotřebuje.

Co se týká otázek, které mě napadaly až během chození na Square: Jak je možné, že Square dokáže pospojovat tak různorodou skupinu lidí? Jaká je skutečná motivace různých  lidí ze Squaru chodit na něj, jezdit na společné akce, učit se? Jací jsou asi lidi z jiných klubů, jsou nám podobní? Bude mě Square bavit za deset let stejně jako teď? Bude ještě kam se posunovat? Jak budu uvažovat o Squaru teď a za rok, dva, tři…? Co si o nás asi myslí ti „staří mazáci“? apod. Hodně z těch neviditelných vnitřních pravidel v klubu a částečné odpovědi na tyhle otázky jsem taky jako nováček poznal „na zájezdech“ – v Zátoni, na klubových večerech v Praze nebo v Krumlově, v hospůdce, kam se chodí po Squaru…I na tyhle „zájezdy“ a do těch hospůdek je třeba jezdit, aby člověk nezůstal takříkajíc „mimo“. Teď zpětně si taky uvědomuju, jak pro nás nováčky bylo důležité předávání toho nadšení z tancování, co mají ti starší a zkušenější, bez toho by to rozhodně nešlo. Za sebe můžu říct, že jsem z toho nadšení pochytil hodně a hlavně je důležité,  že nám tohle nadšení vůbec bylo předáno. V tomhle směru se obvyklý rituál s nováčky zřejmě podařil a už se moc těším na nováčky letošní. Právě jim bych přál, aby z odpovědí na jejich otázky, ať už vyslovené nebo nevyslovené, nebyli zklamaní a zůstali s námi do příštích let.

Bohunka

Mám ráda pohyb obecně a vedle sportů a nejrůznějších aktivit je tanec velice příjemná záležitost. Nebyla jsem nijak vyhraněná – tzn.: neočekávala jsem to či to, spíš jsme se dívala o co vlastně jde. Kdyby to byl nějaký „debilní tanec“ třeba jenom pořád podle hudby dechovky a nebo takový, při kterém by se člověk „nerozproudil“, asi by mě to nevzalo za srdce. Ale Square je takový hodně příjemný pohyb – člověk nemůže zůstat laxní, musí se hodně snažit, aby nebyl „mimoň“ a mně se osobně líbí i pomáhat nováčkům.

K tomu je tam neustálá možnost růstu a přitom to není na hraně tak, aby se to nedalo zvládnout.

Stačí jen: mít rád lidi, být rád mezi nimi, rád se bavit i snažit se, aby to k něčemu vypadalo. Když jsem šla prvně na Square, tak jsem si asi právě něco takového přála – a ono se mi to splnilo.